Kultura otevřenosti: co jako šéf sdílet a co ne?

Máme v týmu otevřenou komunikaci. Open door policy. Kolikrát jste to slyšeli – nebo sami řekli? Korporátní klišé. Mezi transparentností a sdílením všeho, co vám přijde na jazyk, je totiž obrovská propast. A čím dál víc manažerů do ní padá. O stěnu se neodrazíte, chyťte se lana.

🔹 1. Šéf sdílí všechno, i vlastní frustraci

„Upřímně – vedení to asi letos nedá,“ říká šéf na poradě, aby byl autentický. Tým ztichne. Každý přemýšlí, jestli hledat novou práci, nebo dělat, že neslyšel. Otevřenost jako ventil? Tohle nefunguje. Sdílet znamená filtrovat. Dodat jistotu, i když ji zrovna nemáš stoprocentní.
Skutečný lídr přizná potíže, ale zároveň řekne: „Tímto směrem půjdeme, a já se postarám, aby to dávalo smysl.“

🔹 2. Tým, který se dusí pozitivní upřímností

„U nás se říká všechno na rovinu!“ zní skvěle jen do chvíle, než to přeroste ve sport zvaný „kdo koho urazí dřív“. Faktická zpětná vazba se mění v osobní útoky, humor v pasivní agresi. Kultura otevřenosti bez empatie je totiž jen jiný typ agrese. Lídři budoucnosti umí říct pravdu tak, že člověka nezlomí, ale posílí. „Řeknu ti, co vidím – ne proto, abych tě shodil, ale abys věděl, co se dá zlepšit. A rozhodni se, jak s tím naložíš.“

🔹 3. Šéf sdílí informace pod tlakem

Mnoho manažerů sdílí až ve chvíli, kdy už hoří – a pak se diví, že výsledek je chaos Otevřenost není „damage control“, je to prevence nedůvěry. Říct věci včas znamená dát lidem prostor přemýšlet, adaptovat se a spolupracovat. A především – ukázat, že jim důvěřuješ. Skutečný lídr požár otevřeností nehasí.

🔹 4. Mlčení jako největší forma otevřenosti

Někdy je nejlepší otevřenost ticho. Poslouchat, co lidé říkají mezi řádky – kdo se přestal ozývat, komu už se nechce přicházet s nápady. Tam často leží pravda, kterou si manažer nechce připustit.

Takže co vlastně sdílet?

Odpověď není univerzální, ale existují tři jistoty: sdílej směr, sdílej včas a sdílej pravdu, nikoliv emoce. Tohle se učíme v kurzech Manažer/Manažerka a Mindshift: Leadership v turbulentní době – protože vedení budoucnosti není o tom, kolik toho říkáš, ale cokdy. Dobrá zpráva? Dá se to trénovat.